Účel

Nedávno jsem při dosti náhodném rozhovoru s jedním mým blízkým přítelem narazila na zajímavou otázku. Potřebují lidé mít nějaký vyšší cíl, nebo, chcete-li, účel? Samozřejmě, každý bude mít jiný názor. Pokud se chcete o ten svůj podělit, i kdyby jen tím, že se vyhraníte vůči mému, věřím, že to dokážete civilizovanou formou v komentářích. A teď k věci.
Podle mého každý potřebuje nějakou myšlenku nebo věc, která ho táhne dopředu. Může to být touha dělat lidi kolem sebe šťastnými, jako v mém případě, nebo nějaký materiální milník - touha koupit si vlastní vilu v Itálii, například. Stejně dobře poslouží více menších "checkpointů". Namalovat obraz, uplést náramky přátelství pro všechny své známé, zhubnout tři kila a založit si blog. V takovém případě nastane problém ve chvíli, kdy všechno ze svého pomyslného seznamu splníme. Co teď?
Myslím si, že potřeba cíle vyplývá z naší snahy něco po sobě zanechat, něco znamenat. Nikdo nechce jen tiše proplout svou existencí a na konci zmizet, aniž by zůstala alespoň jediná osoba nebo věc, které nějakým způsobem ovlivnil. Někomu stačí, že si na něj jednou za čas vzpomenou přátelé, někdo potřebuje postavit nezničitelnou zeď kolem svého města. Je to možná strach ze smrti, nebo spíš zapomnění, co nás k tomu nutí?
Na tohle odpověď neznám, a zatím nemám ani promyšlenější teorie. Ale vím, že když jsem si našla nějaký účel, dostatečně dosažitelný a přitom dostatečně náročný, abych pro něj musela něco dělat, v jistém ohledu mi to pomohlo. Samozřejmě mu nepodřizuji úplně všechno, co kdy udělám, ale když se mi povede alespoň o kousek tomuto snu přiblížit, cítím hrdost. Snažím se. Nikdo už nemůže říct, že jen pasivně sedím na zadku u počítače a čekám, kam se mnou svět pohne.
Díky článku, který jsem nedávno četla na jiném blogu (Mansus Midnight Minutes), mi došla další věc. Jakmile máme cíl, stáváme se aktivními hybateli děje. Stáváme se z vedlejší postavy protagonistou. A to je přece něco, ne? Z náhodného kolemjdoucího se najednou stáváme někým, o kom se píšou příběhy, možná celé ságy.
A ještě něco. Když je nám nejhůř, když ztrácíme vůli cokoliv dělat, protože na ničem přece nezáleží, když zvažujeme, co tady sakra vůbec děláme, stojí za to mít na tyhle otázky odpověď. Tohle je můj účel. Tohle chci dokázat. Proto se teď nesmím vzdát, musím zatnout zuby a pokračovat, protože tohle za mě nikdo jiný neudělá.
A tak se vás ptám, vy, kdo čtete tenhle článek. Máte vy svůj účel?