Cesta mlhou

Zase jsem si jednou přečetla  článek někoho jiného  a nestačila jsem se divit. Autorka popisuje, hodně stručně řečeno, že jeden z problémů českých autorů fantasy je, že jsou dost uzavřená komunita, kde se ostatní nebudou cítit vítáni, a tedy se nebudou pokoušet moc přibližovat. A tedy si nepřečtou jejich knihy, protože - proč by to dělali? O těch autorech nevědí, neznají je, nezajímají se. Článek doporučuji, je moc pěkně napsaný a je v něm kus pravdy. Ale také si myslím, že je ta pravda mnohem univerzálnější. Na základní i střední škole jsem to, při zpětném zamyšlení, mohla pozorovat i u sebe sama. Vždycky jsem si našla pár dobrých přátel, se kterými jsem trávila veškerý čas. Takový svůj gang. A vždycky mi bylo divné, jak ostatní mohou vědět tolik věcí o jiných spolužácích, se kterými třeba nejsou "ve stejné skupince" (protože téměř každá třída se postupně rozpadne na několik více či méně oddělených skupinek, které se moc nepřekrývají). Mně trvalo skoro rok, než jsem si kone

Nedávno jsem při dosti náhodném rozhovoru s jedním mým blízkým přítelem narazila na zajímavou otázku. Potřebují lidé mít nějaký vyšší cíl, nebo, chcete-li, účel? Samozřejmě, každý bude mít jiný názor. Pokud se chcete o ten svůj podělit, i kdyby jen tím, že se vyhraníte vůči mému, věřím, že to dokážete civilizovanou formou v komentářích. A teď k věci. Podle mého každý potřebuje nějakou myšlenku nebo věc, která ho táhne dopředu. Může to být touha dělat lidi kolem sebe šťastnými, jako v mém případě, nebo nějaký materiální milník - touha koupit si vlastní vilu v Itálii, například. Stejně dobře poslouží více menších "checkpointů". Namalovat obraz, uplést náramky přátelství pro všechny své známé, zhubnout tři kila a založit si blog. V takovém případě nastane problém ve chvíli, kdy všechno ze svého pomyslného seznamu splníme. Co teď? Myslím si, že potřeba cíle vyplývá z naší snahy něco po sobě zanechat, něco znamenat. Nikdo nechce jen tiše proplout svou existencí a na konci zmizet

Cesta je důležitější než cíl. Alespoň to mi vždycky všichni říkali. Tvrdili, že je hlavní pokoušet se zdokonalit, zlepšit, posunout někam dál. Přesvědčovali mě, že nejhorší, co nás může v životě potkat, je stagnace. A já jim věřím. Už nějakou dobu si říkám, že dnešní svět je příšerně složité a nejasné místo. Už neexistuje žádný jasný a zřetelný "normál", vůči kterému bychom se mohli vymezovat. Každý je jedinečný, každý si vybírá vlastní cestu, a tak neexistují žádné mapy, které by nám pomohly se orientovat. Občas mám naprosto jasno v tom, kam jdu, jindy už si nejsem jistá ani kde je nahoře a dole. Proto jsem se rozhodla založit tenhle blog. Abych zmapovala alespoň tu malou část, kterou uvidím já. Bude se možná hodně lišit od vaší každodenní reality, možná si naopak budou nepříjemně podobné. Každopádně doufám, že mi pomůžete. Zajímá mě, jak vypadá svět za odbočkami, které jsem minula, a nikdo jiný než vy mi to ukázat nemůže. Jste moje okno do cizího světa, stejně jako jsem j